Upraveno: pro 02, 2023
Od svého vzniku v roce 1986 umožňuje program bezvízového styku vlády USA cizincům z více než 42 zemí navštívit Spojené státy bez nutnosti žádat o vízum. Program umožňuje cestovatelům navštívit USA na dobu až 90 dnů včetně z turistických nebo obchodních důvodů. Zároveň poskytuje předběžné informace, které umožňují orgánům činným v trestním řízení a ostraze hranic účinně monitorovat každého cestujícího, který vstupuje do země. Přestože mnoha zemím byl přístup do programu umožněn, existuje několik zemí, které byly z tohoto seznamu vyloučeny, a to jak z důvodů národní bezpečnosti, tak z ekonomických důvodů. Cílem tohoto článku je vysvětlit, co je to program bezvízového styku USA, jak se jednotlivé země mohou stát jeho členy a proč byly některé země z programu vyloučeny.
Program bezvízového styku USA je systém, který byl poprvé zaveden ministerstvem vnitřní bezpečnosti po konzultaci s ministerstvem zahraničí v roce 1986. Byl navržen tak, aby prověřoval státní příslušníky cizích zemí na základě bezpečnostních informací poskytnutých těmito zeměmi, s nimiž jsou USA spojeny. Umožňuje také těmto cizím státním příslušníkům upustit od žádosti o vízum při návštěvě USA na dobu až 90 dnů. Na oplátku dohoda mezi těmito zeměmi znamená, že státní příslušníci USA mohou požádat o návštěvu kterékoli cizí země s reciproční dohodou na stejnou dobu v rámci příslušného programu bezvízového styku. Od zahájení programu přibyly další země 42. V rámci programu může každý cestovatel z těchto zemí, který chce navštívit USA, požádat o platný elektronický systém pro cestovní povolení (ESTA ), a to tak, že poskytne klíčové osobní údaje spolu s podrobnostmi o svých cestovních plánech. Poskytnuté informace následně posoudí agenti pohraniční stráže a pracovníci orgánů činných v trestním řízení, aby určili, zda cestující představuje hrozbu pro národní bezpečnost.
Aby mohla být země zařazena do bezvízového programu USA, musí nejprve splnit několik požadavků. Zaprvé musí uzavřít dohodu o sdílení bezpečnosti s americkými orgány činnými v trestním řízení a musí mít dostatečně zesílená národní bezpečnostní opatření, aby těmto potřebám vyhověla. Země musí mít zavedený platný elektronický pasový systém a musí být schopna řešit případy ztracených, odcizených nebo neúplných pasů v přijatelném časovém rámci. Pokud jde o míru odmítnutí víz, musí mít země, která žádá o vízum, míru odmítnutí víz nižší než tři procenta u návštěvnických víz, známých také jako víza typu B. V neposlední řadě musí být země schopna prokázat, že je schopna trvale udržovat vysokou úroveň národní bezpečnosti, boje proti terorismu a vymáhání práva. Země, které tato kritéria splňují, mohou být do programu zařazeny. To však zůstává na uvážení vlády USA a není zaručeno.
V současné době je součástí amerického bezvízového programu 42 zemí, přičemž v budoucnu mohou být přidány další. Zákon o bezvízovém programu a prevenci cestování teroristů z roku 2015 však omezil vstup státních příslušníků řady zemí do Spojených států v rámci tohoto programu. Podle tohoto zákona není občanům Íránu, Iráku, Severní Koreje, Súdánu a Sýrie povolen vstup do Spojených států v rámci programu bezvízového styku. To se vztahuje i na cizince ze zemí zapojených do programu, kteří kdykoli od 1. března 2011 navštívili některou z těchto zakázaných zemí a dále Libyi, Somálsko a Jemen. Za určitých okolností platí omezené výjimky, jako je výkon vojenské služby nebo státní služby ve prospěch země zařazené do programu. Tyto výjimky jsou udělovány případ od případu a nevztahují se na dvojí státní příslušníky zemí s omezeným přístupem.
Kromě toho byly Argentina a Uruguay krátce členy programu bezvízového styku. Z programu však byly vyřazeny z důvodu obav z masového přistěhovalectví, které vláda USA měla během ekonomických krizí, jež obě země zažily na počátku 21. století.
Ačkoli toto rozhodnutí bylo kontroverzní, důvodem, proč byly země vyloučeny z programu bezvízového styku USA podle zákona o prevenci cestování teroristů z roku 2015, je skutečnost, že u nich byla zjištěna významná přítomnost teroristů na jejich hranicích. Některé ze zemí uvedených na seznamu byly navíc obviněny z toho, že poskytují útočiště různým teroristickým organizacím. Zatímco toto omezení trvá, na ostatní země mohou být kdykoli uvalena cestovní omezení, pokud vláda USA některou z nich považuje za rizikovou. Například v roce 2020 byl vyhlášen dočasný zákaz cestování v reakci na šíření COVID-19 po světě. Tento zákaz se týkal všech cizinců, kteří navštívili Čínu, Írán, Irsko, Spojené království a mnoho zemí Evropské unie do 14 dnů od příjezdu na hranice USA. Toto omezení bylo od té doby zrušeno, ale ukazuje, že přístup do USA v rámci programu bezvízového styku je zcela v kompetenci vlády USA na základě aktuálních zájmů národní bezpečnosti.
V roce 2002 skončilo zapojení Argentiny do amerického programu bezvízového styku (Visa Waiver Program - VWP) z důvodu finančních otřesů v zemi, které by mohly potenciálně vést k masové emigraci a nárůstu počtu jejích občanů, kteří v rámci programu VWP překročí dobu platnosti svého víza v USA. V roce 2003 byla také Uruguayi zrušena účast v programu z důvodů, které se podobaly důvodům Argentiny. Ačkoli politická stabilita a hospodářská prosperita země nemají přímý vliv na její způsobilost k účasti v programu, obecně se má za to, že občané ze stabilních a hospodářsky silných zemí mají méně podnětů k nezákonnému hledání zaměstnání nebo porušování vízových podmínek během pobytu v USA, což jsou faktory, které konzulární úředníci berou vážně při rozhodování o udělení nebo zamítnutí víza.
Americký program bezvízového styku v současné době umožňuje státním příslušníkům z 42 zemí dočasně vstoupit na území Spojených států bez nutnosti získat vízum. Aby se země mohla programu účastnit, musí splňovat přísná opatření v oblasti národní bezpečnosti, ochrany hranic a vymáhání práva, která jsou reciproční vůči Spojeným státům. I v takovém případě o přijetí do programu rozhoduje vláda USA na individuálním základě a není to automatická záruka. Kromě toho může vláda USA rozhodnout, že z jakýchkoli důvodů týkajících se národní bezpečnosti omezí využívání programu některým zemím, například těm, kterých se týká program bezvízového styku a zákon o prevenci cestování teroristů z roku 2015. Může se jednat o omezení trvalé nebo dočasné, jako v případě zákazu cestování souvisejícího s COVID-19, který byl přijat v roce 2020. Závěrem lze říci, že je důležité, aby se cizinci před vstupem do Spojených států seznámili se statusem své země, pokud jde o cestování, a aby si před návštěvou učinili příslušná opatření.